Lidé

Otevřete jim dveře, nepoděkují.

Předběhnou vás v řadě v obchodě, neomluví se.

Zeptáte se jich, kam si půjdou koupit učebnici angličtiny, pošlou vás do háje.

Nicméně, jakmile se před nimi zníníte, že hledáte – aspoň jednoho – milého litevčana, jsou milí všichni.

Jeden Gruzínec nám první večer v Litvě vyprávěl historku, jak s kamarádem jeli autobusem v Kaunasu. Zdejší řidiči u sebe nenosí peníze, takže je potřeba platit přesně. Jeho kamarád měl jen bankovku vyšší hodnoty a ani jeden neměli již drobné, rusky… to vysvětlili paní řidičce, která se sporozuměním s nimi dala do řeči, ptala se odkud jsou, jak se jim tady libí. O dvě stanice dál se probudilo její alter ego  a milá paní je zničehonic seřvala, jak si dovolují jet bez lístku a nelítostně je vyhodila z autobusu na stanici, která byla daleko od cíle. Ten večer jsme se Kakuliho ptali, a co je teda moral tohoto příběhu – a on svým tempem vyprávění 5 slov za minutu – nám dovysvětlil, že litevčané jsou sice milí, ale jakmile je „milost“ přestane bavit, což je téměř pravidlem, jsou nelítostní.

Ale žádné rychlé soudy. Přesože je pro výměnné studenty poměrně náročné přijít do kontaktu s litevci, dělám, co můžu a myslím, že už jsem pár milých domordců potkala :).