Počasí:
Slibuji, že již nikdy doma neuslyšíte křivé slovo z mých úst na počasí. V Praze jsem často řešila, že počasí je buď anebo: buď si vezmete brýle nebo deštník. Tady si zásadně berete jenom deštník. Jdete do školy, appka vam trvdí, že bude hezky? Nevěřte jí, lže! Jdete na nákup a venku svítí sluníčko? Nevěřte mu, ve chvíli, kdy budete mít plné ruce nákupu začne pršet. Jdete z hodiny domů a myslíte si, že zvedající vítr předpovídá jen déšt? Nebojte, začnou padat i kroupy.
A tak my si tu žijem. Teda mrznem :D.
Vtipné je, že zdejší to samozřejmě ani nerozhodí, já tu nosím už čtrnáct dnů svůj zimní kabát a zdejší slečny se tu stále promenádují v kožených bundičkách. Zatímco mě vystačí jedno balení kapesníčků na půl dne, litevce jsem ještě neviděla smrkat :D. Občas si říkám, jestli mají vůbec stejné fyzické potřeby, jako třeba vyprázdnění nosánku.
Od dne, co jsem přijela, což je polovina srpna, jsem tu zažila maximálně tři týdny bez deště. Really.
A taky si myslím, že Taft nedostatečně ocenuje zdejší trh, představte si totiž, že zdejší holky jsou chodící reklama na účes. Nenosí culíky – rozpuštěné vlasy, dlouhé do půlky zad křičí: „Pusť to naplno, můj účes to vydrží“!
P. S. Nejsou zde četně rozesety kanály, takže už se mi stalo, že jsem měla večerní spršku od hlavy k patě v ceně procházky, šampón pro dlouhé vlasy, aby svištěly a po autě mrděly 😀 <3