Aneb v novém světě:

Když člověk odjíždí na pobyt, studijní, cestovatelský či jakýkoli jiný, vždy za sebou nechává vše, co má rád na jednom místě. Můžete se pokusit ukončit všechno možné, od opencard po předplatného do divadla, nicméně nikdy nedokážeme ukončit nás samotné.

Je to jako totiž jako byste začali žít tento úplně nový život, který každou sekundu přináší nové a nové vjemy a vy se onu každou sekundu snažíte vše vstřebat, co nejrychleji a co nejlépe s každou informací pracovat. Proto je tak nesmírně těžké držet  tempo se dvěma světy naráz.

Přišla jsem na časový odhad Erasmus života, zde je jeden den jako měsíc našeho „domácího“ života. Nejde ani říct, že by člověk vědomě něco uspěchával, spíše se jedná o podvědomé pracování s časem, kdy se skutečně snažíte vměstnat celý rok a déle do jednoho semestru. A to se všemi prožitky, úspěchy a pády.

V životě Erasmáků se krásně ukazují základní vlastnosti lidské bytosti:

Důležitou roli také hraje pud sebezáchovy, takže můžete odmítnou bydlet s čuňátky a také ukázka člověka, jako tvora společenského. Tvorba tlup –již po jednom týdnu zde byli všichni pečlivě rozděleni do skupinek a jedinci, kteří přijeli se zpožděním měli značné problémy s integrací. K promíchání jednotlivých tlup dochází pouze po setmění.

Zcela upřímně by mě zajímalo, zda i ostatní Erasmus studenti prožívají tak silné emoce, jelikož my, třebaže v chladné Litvě, jsme rozpáleni do ruda tímto „novým“ (a dočasným) životem.