aneb vydáváme se na cesty:
Spolu s mojí Erasmus rodinou jsme se konečně rozhodli nehledět na počasí a vydat se do světa. Teda na pobřeží Litvy. Naplánovali jsme si hezkou trasu, objednali ubytování, vybrali auta. V sobotu ráno jsme se pomoví hromadné dopravy přesunuli všichni na letiště v Kaunasu, kde má rental car sídlo. Nicméně nikdo v kanceláři nebyl a po dobu dvou hodin jsme se všemi různými způsoby snažili dovolat osoby, která za předání aut zodpovídá. Po vyčerpávajících hovorech do Manchestru, Madridu, Vilniusu a všech dalších poboček, kam nás veřejná linka přepojila jsme se spojili s panem Zodpovědným, který přislíbil, že za dvacet minut přijede. Přijel za 40.
Některé francouzské tváře už byly rozpálené do ruda a tak tak jsme je krotili, nicméně přes všechny obtíže a hladová bříška zalepená sladkým pečivem nabízeným na letišti, jsme se vydali na litevské pobřeží.
Zklamáni třetím největším městem Klaipédou, možná stále ponořeni do hlubokého znechucení dopravní společností, jsme se loudali starým městem, které v porovnání s naší krásnou Prahou bylo jako nejnovější vydání časopisu Historie. Což jsme rozhodně nečekali, jelikož Klaipéda svou výtečnou lokací napovídá, že by měla být historickým střediskem kultury, průmyslu a peněz.
Noc jsme strávili v krásném domečku na samotě, který jsme našli na Airbnb. Sice měl být přímo v Klaipédě, ale pak mi majitel psal, že se z neznámého důvodu zobrazuje adresa v aplikaci špatně, jeli o 30 km dále, kde dům doopravdy stál. A tak se nás všech dest nahrnulo do krásného domečku, vedle rybníčku a ticho všude kol.
Zážitky druhého dne nás rozehřály, přestože nám téměř celý den propršelo i přesto, že voda moře, do kterého jsme vběhli byla studená.
V neděli jsme se vydali do dalšího pobřežního města – Palangy, které je lázeňským městem, s lázeňským nádechem – dlouhá kolonáda, řada stánků s teplými ponožkami, vaflemi a čokoládovými nesmysly. A taky s vyhlídkou na moře.